Euphorbia
Euphorbia
Existuje sotva jiná skupina rostlin, jejichž nároky laik posuzuje tak nesprávně, jako je tomu u kaktusů. Protože jako sukulentní rostliny dovedou hromadit vodu a jsou z velké části obyvateli horkých pouštních oblastí, uvidí konev jen málokdy a pěstitel jim nedopřává stínu. Když se pak nedostaví očekávané květy, je bezradný.
Substrát: Hotová zemina pro kaktusy nebo propustná zahradní zemina s příměsí písku, sopečného tufu nebo polystyrénu (kromě listových a článkovitěch kaktusů).
Stanoviště: V létě velmi světlé, slunné a vzdušné epifyty umístíme v polostínu. Všechny kaktusy snášejí v létě pobyt venku. V zimě má být stanoviště chladné ale světlé.
Nádoby: Kaktusáři dávají přednost umělohmotným květináčům. Z hliněněch květináčů se odpařuje voda, čímž se ochlazuje vnitřek, a na slunci se rozpalují. Tyto rozdíly mají však význam jen pro speciální kultury.
Zálivka: S přibývajícím oteplením na jaře a především v létě po proschnutí horní vrstvy zeminy zaléváme vždy vydatně. Epifyty zaléváme jen vodou chudou na vápník.
Hnojení: V době růstu jednou za dva až tři týdny hnojivem pro kaktusy nebo nízkou koncentrací hnojiva pro květiny. Rozmnožování: V závislosti na druhu odnožemi, řízky, roubováním nebo semeny.
Poznámky: Po zimním období klidu si musí všechny kaktusy pomalu zvykat na letní podmínky. Umístíme je proto zpočátku v rozptýleném světle, pouze rosíme, ale nezaléváme, a hnojíme až po třech týdnech nebo čtyřech týdnech. Všechny kaktusy jsou vhodné pro hydroponické pěstování.
K tomu, aby si milovník pokojových květin osvojil zásady pěstování kaktusů u okna a jejich správné‚ ošetřování, stačí, aby si uvědomil, že tyto sukulenty obývají dva odlišné‚ velké‚ prostory. Suché‚ oblasti amerického kontinentu. 0d Kanady po Patagonii, jež jsou domovem pozemních kaktusů (opuncie, kulovité‚ a sloupovité kaktusy), a tropické dešťové pralesy,kde na stromech žijí např. listnaté‚ a článkovité‚ kaktusy (vánoční a velikonoční kaktus).
Tak‚ Selenicereus grandiflorus, slavná královna noci, je lesní rostlina, která svými výhony poloepifiticky šplhá po větvích stromů do výšky několika metrů.Všechny pozemní kaktusy, přicházející do úvahy pro pěstování v obytných místnostech, chtějí v létě teplo a pokud se nejednáo mladé‚ rostliny i slunce, v každém případě světlé stanoviště. Přehřívání za sklem okna obráceného na jih zabráníme častým větráním.Během hlavního období růstu v létě pravidelně zalévme a dodáváme živiny slabým roztokem hnojiva pro květiny. Prospívá též občasné rosení.
0d září navodíme pomalým omezováním zálivky a hnojivých dávek zimní období Pro mnoho kaktusů je chladné stanoviště v zimě při teplotě 10 až 12 °C předpokladem, aby v příštím roce bohatě kvetly. Je-li takové místo k dispozici je možné držet kaktusy v naprostém suchu.
Při vyšší teplotě substrátu čas od času lehce navlhčíme.Velikonoční kaktus (Rhipsalidopsis)a vánoční kaktus (Schlumbergera) rostoucí epifiticky vyžadují na rozdíl od kaktusů pozemních kyprě substrát bohatý na humus. Nesmějí stát na plném slunci, nýbrž v polostínu.
Zatímco pozemní kaktusy snášejí do určité míry vápník mají se listové a článkovité kaktusy zalévat jen změkčenou vodou a hnojit slabou koncentrací hnojiva pro květiny.
Velikonoční a vnánoční kaktus musí projít na podzim a v zimě po dobu několika týdnů obdobím klidu při, teplotě 12-15 °C. Teprve když se objeví poupata, začínáme rosit měkkou vlažnou vodou a později občas zaléváme a hnojíme.Během vývoje poupat nesmí rostlina měnit stanoviště (označit místo dopadu světla).
V létě mohou být oba druhy umístěny na stinném místě v zahradě.